Posloucháte podcasty? Nebo jinak? Jak často je posloucháte? Vlastně neznám moc lidí,
kteří by tento formát konzumace obsahu nevyužívali.
Slovo podcast vzniklo v roce 2004 a spojuje v sobě slova iPod a broadcast (angl. vysílání).
Jednalo se tedy o možnost stahovat si své oblíbené rádiové pořady a poslouchat je i mimo
klasické vysílání. Doba však pokročila a v současné době můžeme mluvit o zlaté době
podcastů. Jako ve veškerém lidském konání, i podcasty se začaly vyvíjet ve specifický
mediální formát, který může mít podobu nejen klasického rozhlasového pořadu. Díky
možnosti vydávat si své vlastní podcasty totiž můžete narazit na obsáhlé analýzy, návody,
mnohahodinové rozhovory, ale i čtenářské deníky, referáty o financích, výchově atd. Můžete
si tak sestavit rozhlasové vysílání na míru, a to už stojí za to! Proto je podcast hojně
využíván i jako nástroj PR. Je proto na místě zvážit, zda byste vy nebo vaše firma neměli mít
podcast vlastní!
V tomto článku se nebudu zabývat tvorbou obsahu podcastů. Místo toho vám nabídnu
stručný přehled tipů a nástrojů, jak si takový podcast vyrobit v co možná nejvyšší zvukové
kvalitě. A to proto, že špatný zvuk může vašeho posluchače natolik otrávit, že ho už nebude
zajímat váš obsah, a tedy ani vaše značka. Pokud by vám uvedené tipy nestačily, můžete
mě kontaktovat – adresu www.zazy.cz asi už znáte, a já vám s realizací vašeho podcastu
velmi rád pomohu. Pojďme tedy na jednotlivé tipy:
1) Rozmyslete si, kde chcete podcast nahrávat neboli pravidlo Sid.
Většina podcastů se nahrává v běžné místnosti – studiu, ale nejsou výjimkou ani
rozhovory v exteriéru nebo přímo u hosta doma. Proto se držte alespoň dvou
jednoduchých pravidel, které jsem nazval Sid – což je akronym pro „silent and dry“.
Jednoduše si najděte takové místo, kde bude maximální možné ticho a minimum
nevhodného dozvuku. Když už není možné nahrávat v úplném tichu, ať je hluk alespoň
konstantě hlasitý a nepřerušovaný – ten se dá o něco lépe odstraňovat.
V případě dozvuku si tleskněte, zaHUHUHUčte a zaSSSSyčte… Poslouchejte, co to
v prostoru dělá. Pakliže bude prostor tuto informaci prodlužovat nebo zesilovat více než
je zdrávo, pokuste se zničit odrazné plochy a rovnoběžné stěny. Nebojte se být kreativní
a improvizujte! Knihy různých tlouštěk ledabyle poskládané v knihovně, láhve různých
délek vystlané vatou, spací pytle rozložené pod stropem, pěnová matrace opřená v rohu
místnosti… Však ono vás ještě něco napadne. Existují i exaktnější metody a designové
materiály určené přímo pro úpravu akustiky. Za to se samozřejmě platí, a někdy ne málo.
Nicméně, pokud podceníte Sid, rozlučte se s dobrým zvukem.
2) Výběr mikrofonu. Máte tři základní možnosti. Klopový mikrofon (znáte z televizních
rozhovorů), velkomembránový kondenzátorový mikrofon, velkomembránový
dynamický mikrofon. Každý z nich má svůj zvuk a účel použití.
„Klopák“ bude „chodit“ spolu s vámi a vaším hostem a bude si udržovat stejnou
vzdálenost od úst. Bude ale také snímat všechen zvuk okolo, a může se stát, že do něj
host i omylem udeří. Anebo o něj bude třít oděv, nebo bude nevhodně umístěný,
nebo se při pohybu hlavy stranou nesejme zvuk správně.
„Koďan“ s užší směrovou charakteristikou už bude snímat toho, kdo mluví do jeho
membrány. Je to ale citlivka, takže je dobré si hlídat zvuk ve sluchátkách.
Na „dynamiku“ se pak musí mluvit zblízka, což ne každý host zvládá, a vy ho pak
musíte neustále usměrňovat. Na druhé straně se nemusíte bát, že vám nasnímá i
tlukot srdce vašeho hosta.
Takže jak na to? Vezměte do úvahy, jaký tip rozhovorů točíte, a podle toho volte
mikrofon. Jestli je to akční věc, asi zvolíte klopák, pokud máte dobrý Sid a nechcete
tolik hlídat hosty, kondenzátorový mikrofon vám dá přirozený a bohatý zvuk.
Na většinu rozhovorů rádiového stylu ale nejspíš využijete dynamický
velkomembránový mikrofon.
3) Do čeho točit? Pokud máte rádi jednoduchá řešení, pak vám bude stačit některé
z nahrávacích zařízení jako Zoom H6 nebo Rode Rodecaster. Odpadnou vám
problémy s výběrem a nastavováním zvukové karty.
Jiná věc by byla, pokud byste rozhovory dělali naživo. V takovém případě se už
musíte poohlédnout po zvukové kartě a vhodném odbavovacím zařízení či softwaru.
Pokud navíc nemáte zkušenosti, už se vám bude hodit pomoc technicky zdatného
kolegy, který se o odbavení postará.
V každém případě si ohlídejte, ať nemáte na vstupu zkreslený signál. Prostě si
udělejte zvukovou zkoušku a nastavte gain – vstupní citlivost tak, že mluvte plným
hlasem a sledujte měřáky. Když se budou blížit nule, dejte toto nastavení o něco níže.
Když se totiž jede naostro, lidé se dostanou do vášně a mluví hlasitěji. Pak se někdy
stává, že se zvuk zkreslí, a to nepůsobí dobře.
4) Poslech – tedy monitoring. Ne všichni hosté jsou ochotni nosit sluchátka. Moderátor
by ale měl. Volte sluchátka uzavřená (nepropouští zvuk) a hlavně pohodlná. Vyhněte
se bluetooth sluchátkám. Mají zpoždění dost velké na to, aby vás to při záznamu
spolehlivě rozhodilo.
5) Máte natočený materiál. Co dál? Jak ho upravit. Tato část už není tak intuitivní jako
byl záznam. Hodně totiž záleží na tom, jak náročný je váš posluchač. Pokud vám není
líto peněz, můžete si pořídit fázové korektory, odšumovače či levelery (aby nebyl
takový rozdíl mezi hlasitým a tichým zvukem). Pokud se chcete do tohoto procesu
pustit sami, čtete ještě chvíli dál.
V první řadě si zvolte software, který vám padne do ruky. Vhodný je například Avid
Pro Tools ve verzi Intro (je zdarma). Po střihu následuje nastavení nominální úrovně
– tzv. normalizace. Ta vám připraví materiál pro další zpracování. Díky ní i snadněji
využijete výhod některých předvoleb.
Na jednotlivé kanály pak aplikujte ekvalizér, kde uřízněte basy pod 100 Hz. Pokud má
některý z hostů ostré sykavky, zkuste dát do cesty de-esser. Začne-li znít zvuk šišlavě,
pak ho máte nastavený moc.
Nyní smíchejte všechny stopy do jedné sběrnice. Na ní pak aplikujte kompresor či
leveler (nebo obojí) a zkuste použít předvolby pro mluvené slovo. Někteří kolegové
by mohli namítnout, že je lepší dát kompresor (snižuje rozdíl mezi hlasitým a tichým
zvukem) již na jednotlivé kanály. Problém je ale v tom, že zvuk od jednoho mluvčího
dopadá na všechny mikrofony a vytváří přeslechy, které by se takovým použitím ještě
více zvýraznily. Pokud byste se přeslechů chtěli zcela zbavit, museli byste stopy
prostřihávat. A má-li váš podcast má 3 hodiny…
Na konci řetězce použijte limiter. Jeho „ceiling“ nastavte tak, aby váš výstup nebyl
přes 0 dB (tzv. do červeného). Jeho „threshold“ pak nastavte tak, aby zabíral špičky
cca o 6 dB.
Na závěr zbývá „vyplivnout“ celý výsledek ven a nastavit mu celkovou hlasitost na –
14 LUFS – to je obecně přijímaná hlasitost na on-line platformách. Opět – existuje na
to hodně nástrojů. Pokud nechcete platit, pak můžete použít například DaVinci
Resolve. Můj nejmilejší nástroj ale vyrábí firma Nugen.
Asi bych měl ještě zmínit, kolik peněz si máte připravit na začátek…
Jestliže vám stačí klasický setup pro dva hlasy, a nebudete potřebovat žádné další
nástroje pro úpravu zvuku, můžete i takto dosáhnout kvalitního výstupu, a vejít se
přitom do 30 000 Kč včetně DPH.
Pokud jste navíc třeba někdy stříhali video, nebude pro vás tak těžké vyznat se
v úpravě zvuku a dosáhnout takového výsledku, aby si váš obsah posluchač
doposlechl!
Rozhodně si myslím, že podcasty budou mít i nadále své místo v multimediálním
obsahu. Jejich výroba je oproti videím mnohem rychlejší, a navíc můžete při vedení
rozhovoru narazit na velmi zajímavé lidi! A právě tento sociální aspekt tvorby
podcastů považuji za ten nejhezčí.
